Pamatuji si na první svůj školní den na základní škole. Docela prima. Bylo mi sedm let a já jsem se opravdu těšila až půjdu do první třídy. A protože mi bylo sedm let, měla jsem jeden rok odklad. Protože jsem se neuměla soustředit. Tak moje maminka se mnou chodila k různým dětským psychologům a dětským specialistům, aby zjistili, co to se mnou vůbec je. Já jsem totiž nedokázala vůbec sedět dlouho na místě a nedokázala jsem se soustředit na učitelky výklad. Dokázala jsem se soustředit maximálně patnáct minut a potom jsem potřebovala někam si odběhnout nebo dělat něco jiného. Takže jsem si prý pod lavicí stále hrála s prsty anebo jsem si prý něco broukala, nějakou pohádku nebo básničku. No, byla jsem asi nevyzrálá na první třídu, to se někdy stává. To moje paní učitelka říkala, že jsem ještě asi nestabilní pro vyučování a vzdělávání.
Tak mě z první třídy vzali domů. A nastoupila jsem do první třídy o rok později, když mi bylo sedm let. Nicméně ale musím říct, že tohle mě vůbec nějak neomezilo ani nepoznamenalo. Vzdělání se měla ráda a opravdu jsem to brala vážně. Nyní mi je mi dvacet pět let a říkám si, že ještě se vzděláním asi rozhodně nekončím. Mám dvě maturity.
Takže nevím, proč mi všichni říkali, že budu hloupá, když se nebudu ve škole soustředit. Já mám pouze poruchu pozornosti a ADHD. A stejně tak jsem dokázala ve vzdělání pokročit dál. Dokázala jsem udělat dvě maturity a příští rok jdu na vysokou školu. Opravdu se na to těším, tady alespoň bořím mýty o vzdělání, že i děti s hyperaktivitou dokážou vystudovat vysokou školu, protože učení mě jinak hodně baví a taky mi jde. A maturitní vysvědčení bylo opravdu perfektní, že by mi mohl opravdu každý závidět. Takže se nebojte a snažte se a bojujte sami za sebe, protože studovat můžete opravdu v jakémkoliv věku. Zkuste to.